Turecko

jsem připravil několik zajímavých fotek. První je z přehrady u kampusu při setmění. Následují fotky vína, které ovšem není ledajaké víno, ale sahá do výšky čtyř pater.. poslední fotku komentovat nemusím. Kdyby si ji něko chtěl dát jako fotku pozadí na plochu, zašlu upravenou pro plochu.

Dneska jsem se shledal s Burakem, Erhanem a Remzim, s klukama, kteří byli první o koho jsem se staral v rámci Buddy-Systemu v Plzni jako o zahraniční studenty. První den jsme měli výlet lodí po jezeře a zašli jsme do rockového klubu. Poprvé jsem tak viděl americké vojáky z nedaleké základny Inčirlik. Ale proč do toho klubu přišli v saku se slunečními brýlemi, proč jeden měl na hlavě žlutou pracvoní helmu a druhej si nesl rádio, to jsem nějak nepochopil V sobotu skládali zkoušku z angličtiny, bez které by nemohli být přijati na navazující magisterské studium a v neděli se taky grilovalo (teda grilovali Erhanovi rodiče a mi jsme jenom jedli )

V rámci asimilace do turecké kultury jsem byl nucen ( ) začít s určitými tureckými návyky. Tak například po každém jídle pít čaj, začal jsem pít šalgam (džus z červené řepy, cibule, česneku) - nedoporučuji.. Včera jsem poprvé ochutnal Koko..cosi, byly to grilovaný střeva z ovečky.. no myslím, že to si asi nedám.

Ale jako následující příklad ukážu fotky z bytu Saliha-Marie v Adaně. Pro zvýšený obsah kouře prosím omluvte sníženou viditelnost..

Jakmile jsem slyšel, že se jede na výlet po jezeře, těšil jsem se, že si pořádně zapádluju… No asi jsem podcenil velikost jezera, i s lodí s motorem jsme půlku objeli za dvě hodiny… To bych dopádloval tak za dva dny… A po grilování na ostrůvku už bych vůbec nikam nedojel…

Znovu jsme byli na návštěvě u Saliha v Mersinu, tentokrát jen na  den a s českými kamarády. foto bez komentáře…

Tak tady ta nepovedená fotka má částečně ilustrovat jednu zajímavou věc. Zatímco Češi při nástupu do výletního autobusu zasednou a baští řízky s chlebem, Turci pouští muziku a začnou tancovat po celém autobusu! No fakt, diskotéku v autobuse jsem zažil až tady. A taky nesmírně tolerantního řidiče, který toleruje řvoucí tureckou hudbu, 20 tancujících lidí v uličce, bubnování a mě letícího uličkou. Diskriminované foto jen na požádání

Vpravo naši polští přátelé (spíš přítelkyně..)

První naše zastávka měla za účel seznámit nás s podzemními prostorami v Kappadokii. Celý komplex je značně rozsáhlý, jen do hloubky má asi 8 pater. Vesničané se zde ukrývali před cizími vojsky. Na fotce je záběr z jejich “kostela”- fakt tam měli všechno, dokonce i komoru na oddávání. Tu mou fotku si nepohlížejte. Jak jsem se měl tvářit, když najednou přišel blesk z tmy? Na poslední fotce můžete vidět Polky jak pomáhají prodávat panenky jedné stařeně. No, panenka stála jednu liru, cože je 15 Kč, tak jsem si taky jednu koupil. A kdo odpoví správně na soutěžní otázku, ten panenku dostane až přijedu. Takže soutěžní otázka pro tuto hodnotnou cenu zní : Jaké je pohlaví osob, které pomáhají babce prodávat panenky? Odpovědi zasílejte na mou adresu.

Nejznámější obrázky z Kappadokie - příbytky vydlabané ve skalách. Zvláštní pozornost pak věnujte jedné z fotek z mé umělecké série: Dívka ve větru. Na poslední fotce je pak vstup do kostela vydlabaného ve skále, asi z roku 900.

     den druhý - ze sněhu jsem tak vyvalenej nebyl…

Ale za to z břišní tanečnice jo.. A z toho žejsme musel tancovat s ní ještě víc :-)           Foto z turecké noci:

Kdo byste si chtěl pořídit autobus, není lepší volba než značka Temsa!

Rodinka Kutluayů si udělala piknik za městem a náš štáb u toho nemohl chybět:

Dědo, jako vášnivému chovateli citrusů musím  ukázat fotky ze zahrady, na kterou mě zavedl Salih. Letos byl ale špatný rok, na jaaře bylo -5 stupňů a značná část pomerančové úrody byla znehodnocena…

Tak tahle stíhačka a loď je vystavená u moře, obě dvě věci jsou pravé a bojovaly s řeckou částí Kypru.